Dnes jsem si pustil CD s pány Werichem a Horníčkem.Povídali si o všem možném,také o knihách a zaznělo tam,jak oni mají uspořádané knihovny.Pan Horníček " Ukaž mi co čteš,já ti řeknu kdo jsi " pan Werich " Ukaž mi co čteš,abych věděl,o čem se nemáme bavit " Já si život bez knížek představit nedovedu,nechci je číst na počítači,chci ji mít,držet v ruce.Čtete rádi,máte knihovnu,jaké žánry,čtou ještě dnešní mladí lidé ? Jak je to u Vás ?

Když jsem byl malej, tak jsem četl docela hodně, pak nebyl čas, jen výjimečně, ale poslední dobou nějak zase občas něco louskám. Nic extra hodnotnýho, vlastně si beru ze svý dětský knihovny knížky, který jsem nevyhodnotil jako zajímavý v dobách, kdy jsem je dostal, anebo knížky po tátovi, co dostal, když byl on malej. Teď čtu Závoj zeleného ticha od Rudolfa Luskače - nádherná knížka o zážitcích rybářů a lovců v liduprázdných končinách Ruska, dějově cca z 30.let min.století, předtím mě nijak extra nezaujaly Přeludy pouště od J.K.Lamotte, ale docela zajímavej námět - žebrák zachrání život vladaři a ten mu daruje tolik země, kolik dokáže za jedinej den oběhnout. Nakonec se mu to ale nezdaří, protože je najednou "nenažranej" a zahyne v písečným jezeře. Poslední co bych zmínil je knížka Země za obzorem - Mirko Pašek. Dostal jsem jí, když mi bylo asi 10 let, děj se odehrává v Africe, taky někdy na začátku minulýho století, ale taky nedopadne nijak dobře, ještě štěstí, že jsem jí tenkrát nečetl, asi bych přišel o iluze o životě a světský spravedlnosti zbytečně brzy

A k tomu Horníčkovi - rád používám citát z jedný jeho historky o kamarádovi, kterej, ač šťastně ženatej, pořád koukal po ostatních ženskejch a omlouval to větou: "To, že jsem diabetik, ještě neznamená, že si nemůžu přečíst jídelní lístek v cukrárně!"

Re Michal Mám všechny knihy R.Luskače a čtu je opakovaně.S ilustracemi od Buriana,krásné,navíc je tam i výpověď o době,doba I republiky,válka,autor toho hodně prožil.Pro mě zajímavé,rád lovím.Od jedné pacientky jsem dostal něco o historii Mercedesu,až se uvidíme,půjčím,zajímavé čtení.Já jsem na historii,klasika Řecko a Řím,od filosofie až po stavby,válečnou taktiku.Latina ještě jde,byť s obtížemi,ale řecké originály už nezvládám,slovníky nejsou a já jsem líný.Snad v důchodu,ale nedávno jsem koupil " Paměti kata Mydláře " a dal jsem se do bádání,on totiž usekl hlavu hlavu jednomu mému předkovi,jmenoval se Matěj,řečený Široký.Byl to loupežník a byl sťat vlastním mečem,nikoli mečem popravním.

Člověče, Mydlářův životopis jsem taky četl, ale už to bude tak deset let, tu knížku jsem pak dal tátovi, až tam pojedu podívám se od koho to bylo. Jinak hodně zajímavý čtení, jak se jich lidi na jednu stranu stranili, ale pro bylinky ke katovce si přišli... Prostě lidi

Jsem ostuda. Přestože si myslím, že čtu celkem dost, tak na knihy moc času není. Hodně čtu na internetu, většinou spíš naučné články nebo dokumenty o historii či o vesmíru.
Teď mám ale doma tři rozečtené knihy, jsou to však sbírky zákonů, protože mne za dva měsíce čekají prolongační zkoušky.
Literaturu, ale nějak nestíhám

Nedávno jsem četl kniku Život po životě od Raymonda Moodyho. Pojednává o prožitcích vznikajících v lidské mysli ve stavu blízkém smrti. Něco o tom pomyslném světle na konci dlouhého tunelu. Moc zajímavé.

Čtu pohádky dětem a na záchodě motoristické časopisy. A pak kdo je tu ostuda . V.

Michal napsal:


Autor Josef Svátek. Pánové, na to pozor, Paměti katovské rodiny Mydlářů či Paměti kata Mydláře jsou z cca 90 procent Svátkova romantická vize ranně barokního kata. Z jeho reálného života se nedochovalo nic, na čem by se dalo stavět. Už jen to, že dle jeho představ stínal mečem na špalku atd. Svátek patří do ranku "historiků" jako třeba Jiřásek, nebo dnes i Palacký. Dobře, že je máme, určitě mají místo v české literatuře, ale řekněme dnes spíš v beletrii, než v literatuře faktu.

ladislav.lapacek napsal:


Teda doktore, to bys byl jeden z mála, co by měli rodokmen zpracovaný až do počátku 17. století? Řada lidí to dotáhne třeba do 18. stol. To by neměl být až takový problém, ale pak? Různé ztráty, povodně, požáry....a matriční kniha je v tahu. A ještě že bys měl doloženo, že tvůj předek ukončil život na popravišti, to už je skoro hodno do Blesku. Úplně vidím palcové titulky. Praprapraprapraprapravnuk sťatého zbojníka zubařem na ústecku. I když my máme v todině také jednu - ale silně nepodloženou tradici. Praděda se narodil ve Vídni a jmenoval se Sladký. Údajně měl být předek popraveného vůdce Chodů Jana Sladkého Koziny. Ale kde je pravda. Každopádně, máš rád citáty ze Švejka, takže Na popravišti se sejdeme...

Re Martin No podloženo papírem to nemám,byla kronika rodu,ale tu ukradli komunisti,když rodině zabavovali majetek,spolu s auty a dalšími věcmi.Teta tu kroniku opatrovala,ta informace je od ní,ale je to již dávno,co zemřela.Já mám doklady do roku cca 1820,oddací listy,narození,křtiny,úmrtí,mám i papír,který poslal do koncentráku oba mé dědečky,zprávu o zabavení majetku dědovi,strýci,babičce,dále rozkaz,kdy byl táta odvelen do Německa na práci,pak papír,kdy se stal zástupcem partyzánského vůdce majora Makarova,dále vyznamenání a diplomy podepsané T.G.Masarykem pro mého dědu Vojtěcha,je to historie a já to mám rád a opatruji to s láskou a úctou.Deníky obou dědů,kteří procestovali celý svět,spousty fotek.
Jinak autor pamětí kata Mydláře,ano,je to beletrie romantická,ví se jen,že existoval a že byly dvě generace katů toho jména.Možná by se dalo vyčíst něco z městských kronik,občas byl půjčen do jiného města ( Litoměřice,Slaný atd ).

ladislav.lapacek napsal:


Láďo, ono to je poměrně přesně zdokumentováno. Respektive ten trošek, co zdokumentovat lze. Kat byl zapovězená osoba a proto se o něm ani moc literatury, včetně kronik, nezmiňuje. Z toho, co není pravda. Určitě nebyl magistr medicíny, určitě se nedal ke katovskému řemeslu z nešťastné lásky, určitě se nedochovala jakákoliv relikvie, včetně mečů. Do podvědomí se dostal pouze proto, že vykonal rozsudek smrti nad účastníky protihabsburského povstání na Staroměstském náměstí. To, že on, nebo jeho syn - to už nevím přesně, vykonal podobnou masovou popravu zběhlých vojáků po bitvě u Lutzenu, o tom už se tolik nepíše. Generace tuším byli tři, a poslední Mydlář, zřejmě vnuk Jana, skončil svůj život také na popravišti pro jakousi lapálii někdy v druhé půlce 17. století. Prostě ví se, že Jan byl kat, že vykonal řadu poprav a že byl zaměstnancem města a že mu město často upíralo poplatek za popravu. Přesto byl velmi bohatý, vlastnil v Praze na tu dobu několik domů. Zbytek jsou iluze a Svátkova vize tohoto období. Podobně jako řada věcí v české historii. Pověsti o hodných a spravedlivých Přemyslovcích a zlých a ošklivých Vršovcích a Slavníkovcích atd. O katu Mysláří odvysílala ČT dokument v relaci Bílá místa naší historie nebo jak se to jmenuje. Já sám mám české dějiny velmi rád a vystudoval jsem je na místní fakultě.

Toto období a zároveň řadu věcí, které víme o Janu Mydláři poměrně dobře zdokumentoval přední český histori Josef Petráň v publikaci Staroměstká exekuce - určitě ji mají v ústecké vědecké knihovně. Je tam například autentický dopis psaný v češtině, kde se Mydlář upomíná městké radě, že mu nezaplatili za provedenou popravdu na Staroměstském náměstí. Originál je v češtině. Je tedy i možné, že uměl psát. Nebo si to za ty prachy také mohl nechat napsat

Je mnoho míst v historii,co jsou " terra incognita " Slavníkovci a Vršovci by mě také zajímali,nedávno jsem se dočetl,že Libuše poznala Přemysla na jakési škole pro děti šlechticů ( škola-kláštení výuka ),že za ním jezdila velmi často ( to by vysvětlovalo fakt,že její kůň bez jezdec tam trefil ),dále že Libušina matka se jmenovala Lada,jinak zahalena tajemstvím,dále onen spor a Chrudoš a Šťáhlav,dále osoba Vintíř,později svatý,nemluvě o existenci první ženy Adama,jenž měla tmavou pleť a nechtěla mu jen rodit děti,causa Henoch atd.Také se zradou Přemysla Otakara,kdo a jak,byl den sv. Rufa ve čtvrtek nebo v pátek,je toho moc,co bych chtěl znát.

vitek napsal:


....to mám radost, že nejsem sám...

ladislav.lapacek napsal:


A to jsi četl kde? Nic z toho nelze přeci doložit. Naprosto nic a první světlá místa naší historie jsou až koncem 9. století a to jsou jen takové paprsky z temnoty. Takže pokud vůbec nějaká Libuše a Přemysl existovali....Jestli tě tohle zajímá, přečti si něco od Třeštíka, ten se počátky českých dějin zabýval poměrně detailně. Relativně jakástakás datace přichází v úvahu až zhruba okolo roku 870, kdy už byli Přemysl a Libuše dávno na pravdě Bóží, nebo spíš Perunově

Feketoš napsal:


Pohádky určitě ano a na záchodě dá se říct cokoliv, kde se vyskytují písmenka.

Já se přiznám, jsem kulturní barbar a nečtu. Teda vlastně čtu, musím, ptž. mám 3 měsíce do maturity, tak knihy dle četnářského deníku. Jinak ani ťuk, poslední knihy před průmyslovkou byly někdy před 15ti lety a to - Jak jsem vyhrál Válku (tu jsem četl asi 3x) a Stopařův průvodce, první dve části. Začalo mě to i bavit, až na ten nedostatek času. Za poslední rok proběhlo asi 11 knížek typu Farma zvířat, Memento, Revizor, takže pro vás zdejší nic co by mělo někoho uchvátit Teď se chystám na Obraz D. Greye, prý je to dobrý, tak uvidíme.

Re Martin Jsou i jiné knihovny...................

ladislav.lapacek napsal:


Tak to bezpochyb...

za poslední dobu jsem přečetl např. 2 knihy od Wiewegha - mafie v Praze a mráz přichází z Hradu, další knihou jež jsem četl v nedávné době byla zahrada bestií od Jefferyho Deavera. Jinak mám rád skutečné příběhy skutečných lidí nebo alespoň romány jimi inspirované. Uplné smyšleniny nejsou mým koníčkem. výpis oblíbených knih dodám později:)

Frankie

Kmotr Mrázek www.darius.cz/Kmotr_Mrazek_1.pdf , Kmotr Mrázek II - Krakatice, Kmotr Mrázek III - Válka kmotrů. Jinak nečtu nic, páč už na druhý stránce usínám Vlastně ještě jsem čet Děti z Bullerbynu, ale to už je dýl
A koukám, že jsem na jednu zapoměl, tak si jí zrovna objednám a po dlouhý době zase něco přečtu Svědek na zabití

Jen se ještě vrátím k pánům Werichovi a Horníčkovi.Je to z jejich forbín,zamýšleli se nad pojmem relativní a nad délkou života.J.B.Shaw žil přes 90 let,je to dlouhý nebo krátký věk ? Odpověď Werichova " krátký,protože kdyby žil dalších 90,stále by měl co říci,zatím co se v této chvíli fláká po zeměkouli několik miliónů 30ti letých,kteří tu 300 let vůbec nemuseli být " A na téma vlastní zodpovědnosti a morálky zaznělo " každej morální předpoklad u nás musí bejt futrovanej klackem "

ladislav.lapacek napsal:


Jsou neskutečný tyhle forbíny. A taky je potřeba si uvědomit, že byly nahrány koncem padesátých let. Co si ti dva dovolili za špeky. Je vidět, jaká byl ještě v té době Werich osobnost, jiného by zavřeli, až by zčernal.

Láďo, tímto tématem ses mi trefil vpravdě do noty. Čtu od mala, čtu hodně a rád, čtu obvykle rychle (když mám o víkendu někdy čas, dám klidně 300 stránkovou knihu v jednom tahu za den), a čtu mnoho žánrů. Pokud budu mluvit o knihách - historické, válečné, dokumenty, literarutu faktu, thrillery, krimi, romány..prostě vše, co má hlavu a patu, a není to červená knihovna či podobný brak.
Pokud bych zmínil autory, psal bych dlouho a dlouho. Jako malý jsem četl Plevovo Malého Bobeše, knihy od Arthura Ransoma, Františka Běhounka, Hermana Melvilla, A.C.Doyla, ..Mraky knih z edice Knihy odvahy a dobrodružství, které byly po tátovi někdy z šedesátých let - D.Defoe, R.L.Stevensona, snad kompletního Karla Maye, E.T.Setona, skvělého Švýcarského Robinsona od J.D.Wysse...O něco později Válku světů od H.G.Wellse, Egypťana Sinuheta od Miky Waltariho..Samozřejmě všechny Foglarovky..Pak ještě později romány z lékařského prostředí od Robina Cooka, skoro vše od Arthura Haileyho, Fredericka Forsytha, Toma Clancyho...z poslední doby rád čtu série s Jackem Reacherem od Lee Childa, i další jeho knihy, některé ve spolupráci s Douglasem Prestonem, jakož i od Prestona samotného...Z válečných zejména ty o letcích za 2.sv.války - Velký cirkus od Pierra Clostermanna, Sundejte Hartmanna, Válečný deník Helmuta Lipferta, díla od Jiřího Rajlicha a další....Čtu od velmi raného věku, dnes tedy už více než čtvrtstoletí, a za tu dobu jsem přečetl určitě přes 1000 knih. Nikdy jsem to nepočítal, ale v některých letech jsem četl kolem sta knih ročně. Dnes se držím přinejmenším na 30 knihách ročně, spíš více...Elektronické knihy mi nic neříkají, čtu jen ty papírové, a hodlám v tom nadále pokračovat.

Tak jsem si dnes prohlížel svoji sbírku pohádek,mám je rád pro krásné ilustrace a zjistil jsem,že nejstarší kniha je z roku 1889 a je jich kolem 80,takže budu mít vnoučeti co číst.Svému synovi jsem také četl,byly doby,kdy bez pohádky nešel spát a většinou to bylo " tatí ještě jednu,tahle byla krátká " Moc se na to těším.
Problém vidím v tom,že já knihy chci přečíst a většinu také mít,takže knihovna se rozrůstá a brzy nebude kam.Budu muset něco vymyslet,asi na půdě čítárnu s další knihovnou.
Re Kanal Na chalupě mám komplet Maye,Setona,vše o našich i zahraničních letcích za II. světové,dále asi 500 rodokapsů - westernů,komplet " Biglesse ",všechny verneovky,dá se říci veškeré westerny,co kdy u nás vyšly a pár pokladů z doby I. republiky a všechny detektivky D.Francise,málo kdo ví,že vycházely westerny od Lasitera se silným erotickým nábojem ( než je zakázali ).Také mám pár knih Mistra Su,jasně že i soudce Ti a hlavně knihy o koních,překlad koránu,kde je súra o koních a zmínka o 7 kobylách Prorokových,jenž daly základ arabskému plnokrevníkovi a tím i anglickému spolu s prvními rodokmeny angl. plnokrevníků.Právě čtu životopis H.Nelsona a Záhady českých dějin.A stále zbývá antická literatura,tu mám připravenou na důchod.